bermudský trojúhelník
Náš svět obklopuje ještě stále velké množství nevyřešených záhad a to jak z oblasti kryptozoologie, kde se stále doufá, že na naši Zemi přežívají dosud nepoznání živočichové, tak i z oblasti fenoménu UFO. Do této paranormální aktivity by se daly zahrnout blízká setkání, únosy a kontakty s mimozemšťany. Do této série záhad bezesporu patří i takzvaný "Bermudský trojúhelník." Tato, strach nahánějící oblast má mnoho dalších příznačných přívlastků. "Trojúhelník smrti, smrtící trojúhelník, ďábelský trojúhelník, trojúhelník záhad, trojúhelník strachu, trojúhelník tragédií, trojúhelník chaosu, přístav zmizení, přístav zmizelých lodí, ďáblovo moře, moře zmizelých lodí, moře vúdú, moře zatracenců, hřbitov Atlantiku, nebeská past, oblast číhajících UFO a bůh ví, jak se tomuto místu ještě říká. Tato oblast si vysloužila svá charakterizující jména díky zvláštnostem, které vystihují určitý jev v prostoru Atlantského oceánu. Zde totiž dochází k častým a záhadným zmizení lodí i letadel. Tajemně i záhadně mizí i osádky a cestující. V úředním oběžníku VII. United States Coast Guard No. 5720 se uvádí: "Bermudský, neboli ďábelský trojúhelník je pomyslná oblast při jihovýchodním atlantském pobřeží USA známá vysokým počtem neobjasněných zmizení lodí, malých člunů a letadel. Vrcholy trojůhelníku se nacházejí přibližně na Bermudách, v Miami (Florida) a San Juanu (Portoriko)." Pojďme tedy o krok nazpět a osvěžme si naší paměť alespoň několika záhadnými případy, které ve své době způsobily značný rozruch. Možná vše začalo plavbou Kryštofa Kolumba. Již tehdy bylo zapsáno do lodního deníku, že byly spatřeny podvivné záblesky ohně, které padaly do moře, připomínajíce špatné voskovice, jenž se rozsvěcují a zase zhasínají. Píše se zde i o záhadných světlech pod mořskou hladinou a i o tom jak byli muži vyděšeni ze zmateného chování lodního kompasu. O 477 let později, popisuje podobný jev v bermudském trojúhelníku i posádka kosmické lodi Apollo 12 "Vidíme záblesky živého ohně a jsou to dokonce poslední viditelná světla na naší planetě." Tímto krátkým popisem události se tedy v klidu můžeme přenést do blízké současnosti. Někdy 26.února 1855 byl nalezen v Sargasovém moři trojstěžník James B.Chester. V kajutách se našly převrácené židle, stoly, oděvy a osobní věci námořníků byly rozházeny po palubě, ale námořníci nikde, ani památky po živém člověku. Je možné, že by se všichni námořníci zbláznili a naskákali do moře? Byli snad někým uneseni? Dodnes se vedou spory o tom co zaútočilo na loď, že to "cosi" vyvolalo mezi osádkou paniku. Můžeme se jen dohadovat, pojďme však dál. Nemizejí jen lodě, mizí i letouny a tady zmizelo hned pět válečných bombardérů najednou. Bylo to někdy koncem roku 1944 a z USA byla vyslána do Itálie eskadra sedmi bombardérů, kteří měli zasáhnout v bombardování fašistického Německa. Kapitánem jednoho z letadel byl Dick Stern, jeho letoun se dostal za krásné noci, asi 500 km od Bermud do silných otřesů a jeho stroj začal prudce ztrácet výšku. Stroj se však podařilo ovládnout a přistál na letišti v Bermudách. Po chvíli se objevuje ještě další stroj, který se dostal do obdobných potíží, ale ostatních pět zmizelo úplně beze stopy. Snad nejznámější případ, kdy zmizelo najednou více letadel je případ, který určitě budete znát pod označením "Flight 19". Letecká základna Fort Lauderdale, Miami,....hodiny ukazují 14.10 je 5.prosince 1945 a od betonové rozjezdové dráhy se odlepuje poslední ze skupiny letadel typu Grumman. Skupina míří na východ, jejich úkolem je provést cvičné bombardování poblíž ostrova Bimini. Byl to běžný cvičný let, počasí bylo příznivé a trasa se nikde nevzdalovala z dohledu pevniny. Přesto tato letka beze stopy záhadně zmizela. Po provedení cvičného bombardování se letka obrátila ke zpátečnímu letu a z dochovaných archívů se můžeme jen dohadovat, co se vlastně stalo. Byl zachycen rozhovor mezi posádkami lodí a letadel, který jasně ukazuje na to, že ztratili orientaci. Někdo se ptal Powerse, co ukazuje jeho kompas a potom ještě dodal, "Vůbec nevím kde jsme. Asi jsme po poslední obrátce zbloudili." Komunikace ještě chvíli běžela, byly sděleny orientační body, které měly pomoci pilotům v jejich zpáteční cestě. Bohužel se nikdy nevrátili. Počasí se začalo zhoršovat, do záchranné akce vstupují dva Avengery. Vydávají se hledat své ztracené kamarády, kterým již možná dochází palivo ve strojích. Smutné události, jakoby tento den nebraly konce. Po určité chvíli se ztratí i záchranné letouny. Velení se nevzdávalo a na druhý den vyslalo do přibližné oblasti možné nehody, další letouny, které měly pátrat po troskách letadel, nebo po posádkách. Bohužel se nic nenašlo a tak nad touto událostí visí stále jeden velký otazník. Případů zmizení v Bermudském trojúhelníku je velké množství a tak se snad ještě k tomuto tématu někdy vrátím.
Let číslo 19 (Flight 19)
Jako typický případ působení Bermudského trojúhelníku je prakticky ve všech dokumentech uváděno nevysvětlené zmizení 5 amerických bombardérů Grumman TBF Avenger z 5. prosince roku 1945. Letka odstartovala na běžný cvičný let z vojenské základny ve Fort Lauderdale na Floridě s úkolem proletět zadanou trasu s nácvikem bombardování a návrat na základnu.
Po svržení cvičných bomb došlo zřejmě k obtížím s orientací. Velitel letky, zkušený instruktor Charles Tailor, hlásil rádiem základně podivné chování obou palubních kompasů, problémy s hodinami (podle některých zdrojů, např. [1] však letadla v době letu hodiny na palubě neměla) a výrazně zhoršenou viditelnost. Podle příkazů velitele letěla letadla dál společně do doby, kdy začalo docházet palivo, a poté vydal Tailor příkaz přistát na mořské hladině.
Od té doby byl kontakt se základnou přerušen a ihned byla započata pátrací akce leteckých i námořních sil na záchranu posádek letky. Tato akce však nepřinesla nejmenší stopy po zmizelých letadlech, naopak došlo ke ztrátě dalšího velkého letadla s třináctičlennou posádkou PMB Mariner, jehož vrak také nebyl nikdy nalezen.
Vyšetřovací komise dospěla k závěru, že příčinou ztráty bylo špatné počasí (tzn. mlha) a to, že velitel letky neuposlechl pokyny (případně jim špatně porozuměl) a letěl špatným směrem. Tak se dostal přímo nad Atlantik a letadla po vyčerpání veškerého paliva postupně havarovala v moři.
Zmizení lodi Cyclops
Americká nákladní loď Cyclops beze stopy zmizela 4. března roku 1918 s nákladem manganové rudy a s 309 členy posádky při cestě z Barbadosu do Norfolku ve Virgínii. Loď byla vybavena vysílačkou, avšak nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové spojení nebo volání o pomoc. Často se uvádí, že počasí bylo v době zmizení příznivé a vítr mírný, to však pravděpodobně (stejně jako u řady jiných podobných případů) neodpovídá pravdě.
Jako možné vysvětlení byl nejprve uváděn útok nepřátelské německé ponorky, ale po skončení první světové války se ukázalo, že v oblasti katastrofy nebyla žádná ponorka přítomna, stejně jako se zde nevyskytovaly žádné německé námořní miny. Jedna z teorií také říká, že loď unesl k nepříteli její kapitán (původem Němec) nebo došlo k vzpouře posádky právě díky kapitánově podivínské povaze a špatné komunikaci s posádkou.
Nedaleko Norfolku byl údajně nalezen vrak lodi, o němž se téměř s jistotou předpokládá, že odpovídá lodi Cyclops. Propagátoři trojúhelníku však vytrvale tvrdí, že jde o jiný vrak.
Zmizení lodi Marine Sulphur Queen
Nákladní loď Marine Sulphur Queen o délce 142 metrů s nákladem 15 000 tun roztavené síry zmizela beze stopy začátkem února roku 1963 při cestě z Beaumontu v Texasu do Norfolku ve Virginii. Na palubě lodi byla v době zmizení posádka 39 mužů. Nebyl zaznamenán žádný pokus o radiové volání o pomoc.
Pátrání pobřežní hlídky skončilo bezvýsledně, nebyly objeveny ani zbytky po lodi nebo někoho z členů posádky. Jako předpokládaná příčina zmizení je uváděn např. výbuch nákladu síry, únos Kubánci, otrava posádky plyny z roztavené síry nebo rozlomení trupu lodi. Za nejpravděpodobnější vysvětlení události se pokládá bouře.
Pozůstalí po obětech později loď provozující společnost žalovali, soud rozhodl v jejich prospěch s tím, že loď byla v dezolátním stavu.
[editovat] Zmizení posádky plachetnice Mary Celeste
Dvojstěžník Mary Celeste (na tento název byl přejmenován z původního názvu Amazonka) vyplul z New Yorku 5. listopadu roku 1872 s cílem evropský přístav Janov. Na palubě bylo celkem 10 lidí včetně kapitánovy manželky a malé dcery.
Přibližně o měsíc později, 4. prosince, byla Mary Celeste nalezena britským plavidlem Dei Gratia mezi Azorským souostrovím a Portugalskem zcela bez posádky, avšak plně schopná plavby. Na palubě bylo dostatek potravin i pitné vody a alkoholu, zůstaly zde i šperky a cennosti kapitána a členů posádky. Chyběl však sextant a záchranné čluny a vše svědčilo o tom, že posádka opustila loď ve velkém spěchu. Zápisy v nalezeném lodním deníku končily datem 24. listopadu a údaj o tehdejší poloze lodi dokládal, že se v té době nalézala v bermudském trojúhelníku. Od té doby opuštěné plavidlo urazilo přibližně 800 km do místa, kde bylo nalezeno.
Spekulace o příčinách náhlého opuštění lodi posádkou obvykle vycházejí z možnosti pirátského únosu (na palubě však byly nalezeny cennosti) nebo otravy posádky například námelem z mouky na pečení chleba, které by mohlo způsobit nepříčetné chování všech na palubě. Další často citovanou možností je i vzpoura posádky proti kapitánu Benjaminu Briggsovi a její únik na člunech, šílenství kapitána Briggse, rychlý únik posádky z obavy před vznícením par alkoholu, za možné je někdy pokládána i vina kapitána Davida Morehousea (resp. posádky) lodě Dei Gratia), protože kapitán se podle některých zdrojů později choval podezřele.
Tuto záhadu literárně zpracoval Jaromír Václav Šmejkal (1902–1941) v románu Byla to dobrá loď… (vydala Nová osvěta v Praze roku 1946).
[editovat] Další hlášení neobvyklých jevů
V novinách i televizním vysílání byla uveřejněna řada pozorování svědků, kteří hlásili výskyt neobvyklých jevů v prostoru bermudského trojúhelníku. Šlo obvykle o posádky letadel nebo lodí, která tímto územím cestovala a pozorované jevy zahrnovaly například:
- údajné poruchy chování kompasu, kdy střelka vykonávala chaotické pohyby nebo se otáčela kolem své osy, podle Zdeňka Kukala jde o fámu, která pravděpodobně vznikla na základě skutečnosti, že spojnice magnetického a zeměpisného pólu a míst v této oblasti se málo odchyluje od přímky a při navigaci tedy není nutné, na rozdíl od většiny jiných oblastí na Zemi, korigovat odchylky v určování světových stran vznikající odlišným umístěním zeměpisného a magnetického pólu.
- neobvyklé atmosférické jevy jako náhlá ztráta viditelnosti, nemožnost určit polohu obzoru
- údajný časový posun, kdy nejmenované letadlo dorazilo k cíli údajně nevysvětlitelně brzy nebo naopak později, než by odpovídalo rychlosti pohybu a vzdálenosti cíle, případně ztráta letadla z obrazovky radaru a jeho opětné objevení po uplynutí nevysvětlitelně dlouhé doby. Tento údajný případ vychází z tvrzení předního propagátora údajných záhadných jevů v Bermudském trojúhelníku Ivan Terrance Sandersona. Ten však později nebyl schopen uvést k tomuto údajnému případu žádné bližší údaje ani doklady a v záznamech žádného z letišť žádný podobný případ nebyl nalezen.
- pozorování tajemných světel na obloze nebo pod mořskou hladinou