Ukryté poklady a prakšická Bohatá lípa
Ukryté poklady a prakšická Bohatá lípa
Asi každé město či vesnice má svoji legendu nebo pověst o ukrytém pokladu.
Příběh o pokladu může obsahovat jen fakta přirozená nebo více či méně fakta nadpřirozená až pohádková. Příběhy s pohádkovými tématy mluví nejčastěji o pokladech ukrytých v zemi či ve skalách, chráněných skřítky či vílami. Cesta se k nim otvírala jednou v roce, a to na Velký pátek nebo o Svatojánské noci, kdy se lidský svět otevírá světu nadpřirozenému.Toto otevření však trvá vždy jen krátce a kdo si nedá pozor, nechá se omámit nalezeným bohatstvím, zůstane uvězněn pod zemí natrvalo- jako se stalo v příběhu o pokladu z Kytice od Karla Jaromíra Erbena či v jednom večerníčku z ciklu o Krakonošovi.
Také Prakšice mají své pověsti o ukrytých pokladech. A je jich hned několik. První místo, které je s takovými pověstmi spjato, je starodávná lípa, nazývaná Bohatá lípa. Rostla v lese, na samém konci prakšického katastru, při maršovské silnici. Staré písemné materiály ji nazývaly Bohatou lípou - památnou, pověstmi opředenou. Bohatá lípa nebyla z jednoho stromu.Byla spletená z devíti lipek, které rostly společně stovky let. Visíval na ní zarámovaný obrázek Bohorodičky Provodovské. Dnes tento strom již neexistuje. Poslední stopy po tomto stromu zanikly před 30 lety. Lípa byla rovněž hraniční. Stála na hranici katastru těšovského, újezdského a prakšického. Často se o ní zmiňují staré kroniky-právě u ní byly „vysázeny kopy“ Martinovi Němečkovi v roce 1749 při kontrole hranic prakšického katastru... Příběhů, které se k pokladu ukrytém v lese u Bohaté lípy vztahují, je hned několik. Vznikly ze skutečnosti a fantazie dávných vypravěčů. První pohádkový příběh se zmiňuje o tom, že pod kořeny tohoto stromu je ukrytý velký poklad. U kořenů lípy byla totiž velká díra, o které se říkalo: „...žádná díža není tak veliká, aby do té ďůry nevlézla.“ Legenda říká, že právě na Zelený čtvrtek se přístup k pokladu otvírá. Poklad do dneška nikdo údajně nenalezl. Možná proto, že tam všichni chodili hledat právě na Zelený čtvrtek. Většina legend o pokladech totiž mluví o Velkém pátku, kdy se otvírají cesty k pokladům... Druhý příběh o pokladu má přirozený podklad. Rodina Maňáků z Kopanic byli zbojníci.Toulali se po Moravě a Slovensku jako dráteníci. Vždy si něco vyhlédli, v noci ukradli a domů se vraceli již s kořistí. Jednou, když se vraceli s kořistí se dvěmi truhlami peněz, je honili vojáci. Protože jim byli v patách a chtěli si odlehčit, tak jednu truhlu zakopali u Bohaté lípy, u dubu spáleného od blesku. S druhou truhlicí pak unikli domů do Kopanic do Hrozénkova. Tam zakopali zbylou truhlici v zahradě pod třešňu. Nakonec je však pochytali a odsoudili k smrti za zbojníctví. Když stál starý Maňák pod šibenicí a dávali mu oprátku na krk, tak zvolal: „ Ludi moji, lesti je tady kdo od Brodu, kopte u Bohaté lípy, u duba, lesti je tady kdo z Hrozénka, kopte na méj kopanici u čerešně...“ A potom ho oběsili. Kopali pak prakšičané,těšovjané a úježďané u Bohaté lípy, nic však nenašli. Poklad je tam někde zakopaný dodnes. Jsou i další příběhy, které se vztahují k naší Bohaté lípě. Dávné děje se však v ústech vypravěčů během generací změnili tak, že se začínají odklánět od původní skutečnosti, ze které pověst vznikla. Toho je příkladem i pověst o Bohaté lípě, zvané Zajícově, která je součástí Pověstí Uherskobrodska, vydaných na CD v r.2005 Muzeem J.A.Komenského v Uherském Brodě. Toto CD velmi pěkně namluvil syn prakšického rodáka Ladislav Běhůnek. Bohatá lípa se v této legendě nachází na louce prakšického sedláka Zajíce. U něho žil a pásával dobytek sirotek Matúš. Život však neměl u sedláka jednoduchý. Byl často bit a trpěl hlady. Podle této legendy našel Matúšek poklad ukrytý v koruně lípy a musel ho vydat hamižnému sedláku Zajícovi, na jehož pozemku lípa stála. Zlato se však později spravedlivě proměnilo v listí a lakotný sedlák Zajíc byl takto potrestán... Pověst je velice pěkně sepsaná, ale již se odklání od skutečnosti. V Prakšicích sedlák Zajíc nikdy nežil a lípa se přemístila z historicky správného místa v lese na louku ... Druhé místo, které je spjato s ukrytým pokladem, je prakšický singulární les Březí. Příběh má opět přirozený podklad. Do lesa Březí ukryl dle legendy svůj lup, zlaté a stříbrné církevní předměty nakradené v kostelech, lapka Vašica - zvaný Kapaňa. Kdo to byl Kapaňa popisuje zajímavě ve své knize Prakšické figury a figurky bývalý prakšický rodák Ing. Svatoslav Záhorovský ( mladší generace bude znát až jeho vnuka Juliána Záhorovského, který se zúčastnil pěvecké soutěže Superstar ). Kapaňa byl totiž velmi podnikavý, schopný až všehoschopný člověk. V přestrojení za mnicha chodil po vesnicích, prodával různé církevní předměty, ale i církevní odpustky, sedával ve zpovědnicích pro kněze a tam také zpovídal a uděloval rozhřešení. Naučil se pro tento účel dobře latinsky a protože byl inteligentní, uměl dobře improvizovat, měl fantazii, dařilo se mu hodně lidí oklamat. Rád si vypil a když již ve stáří sedával v hostinci u Záhorovských, dovedl o těchto časech poutavě a vtipně vyprávět. Hlavně o zpovědích mladých dívek a hochů, kterých se vyptával na různé podrobnosti...Ale zpět k pokladu. Kromě zpovídaní v kostelech, tam Kapaňa také kradl. Nahromadil takto velké množství zlata a stříbra. Byl však odhalen a musel se skrývat před četníky v lesích okolo Prakšic. Těsně před dopadením ukryl tento poklad spěšně v lese Březí poblíž Maršova. Při výsleších se k ničemu nepřiznal a zejména nikdy neprozradil, kam poklad ukryl. Byl odsouzen k mnohaletému žaláři do přísně strážené věznice Mírov. Odtud se mu údajně podařilo jako jednomu z mála vězňů kanálem uprchnout ( pokud to nebyla jeho hospodská vypravěčská „latina“). Byl však znovu dopaden a musel si svůj trest celý odsedět. Když se po propuštění z vězení vrátil do Prakšic a chtěl najít svůj ukrytý poklad, nedokázal ho najít. Les se totiž za dobu jeho věznění tak změnil, tak vyrostl, že původní místo spěšného úkrytu nenašel. Kapaňa se však nikdy nevzdal. Postavil si malou dřevěnou chaloupku nad Maršovem, poblíž lesa Březí. Časem si tam zřídil ovocný sad, kde pěstoval ovocné stromky a jejich prodejem si přivydělával. Hlavně však stále hledal neúnavně svůj poklad... Ten se mu sice nedařilo najít, ale neustálým touláním po lese se z něho stal výborný hřibař, vyhlášený po celém okolí. Říkalo se mu „král houbařů“. Znal naleziště všech známých hub a prodával je ke své obživě. První je přinášel na jaře do vesnice a nosil je „ať rostly či nesrostly“... Konec Kapani byl smutný. Když v opilosti obtěžoval mladou pašovskou dívku Marii Rachůnkovou- zvanou Maňa Frickova - zabila ho tato kladívkem. Společně pak se svým otcem odtáhla mrtvé tělo Kapaně za vesnici do křoví. Vše bylo později odhaleno. Oba byli krátce uvězněni, ale protože byli oba „slabší mysli“, byli brzy zase propuštěni. A tak Kapaňa svůj poklad již nestačil najít. Je tam někde zakopaný dodnes... Pár slov závěrem: Čas od času se opravdu podaří nějaký ten poklad najít. Nejčastěji to bývají stříbrné či dokonce zlaté mince. Nejstarší nálezy bývají z doby keltské a římské, mladší nálezy jsou již z novodobé české historie a jsou to pak denáry, groše, tolary, zlatky či krejcary. Za posledních 250 let bylo na území Čech, Moravy a Slezska objeveno na čtyři a půl tisíce pokladů. Odborníci však nepochybují o tom, že ve skutečnosti bylo pokladů nalezeno daleko víc; jejich obsah však skončil u překupníků, zlatníků a také v soukromých sbírkách. Není pochyb o tom, že na každý nahlášený objev připadne hned několik objevů utajených. Každý, kdo u nás najde mince z drahého kovu, má ze zákona nárok na příslušnou odměnu a to až do výše ceny materiálu, z něhož jsou mince zhotoveny. To není často mnoho. Současně má také povinnost nález ohlásit. Nález se pak stane pramenem, který vědcům umožňuje porozumět historii konkrétního místa, kde k jejich nálezu došlo. Původní majitelé pokladu s největší pravděpodobností za neznámých okolností zahynuli nebo jim osud zabránil v jeho vyzvednutí. Pro budoucí generace tak neúmyslně zanechali vzkaz, který nám v současnosti umožňuje lépe poznat dobu, v níž žili. Poklady vznikají jednoduše. Kdosi, jehož totožnost se podaří zjistit jen ve zcela výjimečných případech, ukryje na bezpečné místo finanční hotovost s úmyslem se pro ni v budoucnu vrátit. Z nějakého důvodu se mu to však nepodaří - buď zemře, nebo mu v tom zabrání jiné okolnosti. Nejčastěji se ukrývání mincí dává do souvislosti s válečnými konflikty. Náš poklad u Bohaté lípy mohl pocházet z časů husitských válek. Když roku 1420 dobili husité Uherský Brod, tak mnoho německých měšťanů a úředníků před nimi uteklo a při útěku poschovávali své cennosti s tím, že se jednou pro ně vrátí. Obdobně po porážce českých stavů na Bílé Hoře roku 1620 bylo zase hodně brodských měšťanů zapletených do odboje proti Habsburkům a muselo uprchnout z města. Míst, kam bylo možné cennosti uschovat, byla celá řada a nesmí nás mást, že mnohé z nich se později našly ve volné krajině, na poli nebo třeba v lese. Úkryt musel být snadno k nalezení. Významné orientační body však v průběhu staletí odvál čas - kapličky, boží muka, dřevěné kříže, velké kameny nebo osamělé stromy zmizely. Tak jako naše Bohatá lípa či les Březí. Poklady tam proto dodnes možná někde čekají. Takže hodně štěstí při hledání ... Fotky jsou přiloženy v fotogalerii.Odkaz naleznete dole. Dne 17. 2.2009, zapsal František Buráň, Pod Vinohrady 120
Náhledy fotografií ze složky Ukryté poklady a prakšická Bohatá lípa