První písemná zpráva o existenci Prakšic
První písemná zpráva o existenci Prakšic
V roce 1141 přenesl olomoucký
biskup Jindřich Zdík biskupské sídlo
z chrámu svatého Petra k nově dostavěnému
kostelu sv. Václava. Nechal
sepsat seznam biskupských statků,
statků nově založené katedrální kapituly
a statků patřících k jednotlivým
kostelům i na jiných hradech. V tomto
seznamu, který se dosud zachoval,
je první písemná zpráva o naší obci.
Část překladu listiny Codex diplomaticus
Moravia psané latinsky zní: „Jindřich,
biskup olomoucký přenesl sídlo
olomouckého biskupství do kostela
svatého Václava, k němuž značí věno
… To jsou vsi náležející ke kostelu
ve Spytihněvi …. Prakšice celé ….
Z nynějšího uherskobrodského regionu
jsou v uvedené listině jmenovány
Neradice (dnešní část Uherského
Brodu kolem pivovaru) a tři popluží
na Brodě (tehdy celní stanice), dvě
popluží na Ořechovém, Biskupice,
Sobinov a Vasilsko, poslední dvě vesnice
později zanikly. Prakšice byly
v té době již vyvinutá vesnice. Z uvedeného
je zřejmé, že Brod jako město
v té době neexistoval. Autor překladu
dodává, že Prakšice patřily ke kostelu
ve Spytihněvi celé, jako jeho obročí.
Prakšice byly v nejstarších dobách
majetkem zeměpanským.
Jména původních a nejstarších
slovanských osad končí většinou na
koncovku – ice. Jazykozpytci uvádí,
jestliže se v určitém územním obvodu
usadil rod, jehož praotec se jmenoval
v případě Prakšic Prokeš, s rodinou
si vystavěl obydlí, sousedé jmenovali
po jeho zakladateli Prakšice zlatinělým
názvem Praxici. Naskýtá se nám
otázka, zda naše vesnice existovala již
v době Velké Moravy. Tedy v období,
kdy nám svatí Cyril a Metoděj přinesli
křesťanskou víru a sní i písmo a vyšší
kulturu. Na tuto otázku nebyla dosud
dána spolehlivá odpověď. V příloze
knihy Uherskohradišťsko 2. vydání
je uváděna pravděpodobná existence
Prakšic v polovině 11. století. Prakšice
patřily kostelu – arcijáhenství
ve Spytihněvi, které bylo součástí
zemského hradu. Existence hradu
souvisela s novou organizací Moravy
po jejím získání Břetislavem I., který
položil základy správní struktury
vybudováním hradské soustavy.
Světskou a vojenskou moc soustředil
v polovině 11. století pod 5 zemských
hradů: Brno, Olomouc, Přerov,
Spytihněv a Břeclav. Roku 1063 syn
Břetislavův kníže Vratislav založil
z náboženských i politických důvodů
v Olomouci biskupství. Pro usnadnění
duchovní správy ji rozdělil na několik
arciknížectví, jejichž sídla byla na
uvedených zemských hradech. Pravděpodobně
v té době byly již existující
Prakšice, původně zeměpanský
majetek, uděleny kostelu ve Spytihněvi.
Kdy Prakšice vznikly se asi nepodaří
zjistit. Zda existovaly již v období
Velké Moravy, mohou potvrdit asi
jen archeologické nálezy. V letech
1911 až 1938 prováděli v okolí bývalé
hospody Záhorovských sporadický
archeologický průzkum Jan Kučera,
po jeho smrti František Raichl, později
J. Pavelčík. Dle vyjádření pracovníků
muzea J.A.Komenského nebyly
výsledky jejich průzkumu zpracovány.
Vesnice nepochybně vznikla v tomto
prostoru. Staří pamětníci, kteří se
o výsledky průzkumu zajímali, uváděli,
že archeologové zjistili velmi
staré osídlení zkoumaného prostoru
slovanskými obyvateli. Nepodařilo se
jim ale nalézt předměty, pomocí kterých
by určili přesněji stáří, kdy byla
tato část vesnice osídlena. Dle jejich
vyprávění lidé tehdy bydleli v podzemnicích,
rozměrů asi 4 x 4 m, zjištěny
byly stopy po kůlech i jáma na
uskladnění obilí. Při stavbě inženýrských
sítí v obci jsem sledoval hloubku
kulturní vrstvy v celé obci, z níž
bylo možno usuzovat na vývoj zástavby,
zvláště starší části obce. V lokalitě,
kde byl prováděn archeologický průzkum,
to je od hasičského skladiště po
zatáčku silnice k Uh. Brodu na konci
vesnice, byla kulturní vrstva nejhlubší
kolem 2 m. Před zástavbou domů
na Malé Straně byla menší 1 – 0,5 m.
V ostatních částech vesnice byla
kulturní vrstva malá do 0,5 m nebo
nevýrazná. Při stavbě domů, zvláště
sklepů, nacházeli občané v prostoru
archeologického průzkumu a jeho
okolí, zvláště na malé Straně, různé
zajímavé předměty, například keramické
střepy, koňské ostruhy, dokonce
i rakev s kostrou člověka, různé
železné předměty, prohlubeň v půdě
o průměru asi 2 m z vypálené zeminy
- asi zbytky pece a jiné. Nálezy občané
nehlásili, aby jim nebyla zastavena
stavba. Náhodný nález nějakého
předmětu by mohl posunout stáří
vesnice do období Velké Moravy.
Nálezová lokalita Rudimova a Bánov
hradisko. Mohylová pohřebiště prvních
Slovanů v Pašovicích v trati Za
Humny dokládá osídlení tohoto území
v období před příchodem Cyrila
a Metoděje.
Po rozpadu Velké Moravy bylo
politické a správní uspořádání Moravy
v 10. století velmi složité a situace
v naší oblasti velmi nepřehledná.
Rozklad moravského území přivodily
až události na konci 10. století,
kdy bylo roztrženo na tři části. Střed
území připadl Českému přemyslovskému
státu v letech 1017 – 1031,
dnešní Slovensko připadlo k Uhrám
a jih Moravy východní Marce. Uvedené
rozdělení mělo pro brodskou
oblast, ale i území východní Moravy
pro dalších 7 století tragické následky.
Z původního středu Velké Moravy se
náš prostor stal pohraničním územím
se všemi krutými důsledky. Hranicí
mezi Uhrami a Českým státem se stala
řeka Olšava. Později hřebeny Bílých
Karpat. Oblast mezi Olšavou a řekou
Váh byla v 11. století z české strany
nazývána Lucko, z uherské Confi nium,
které nenáleželo ani k Českému
státu, ani k Uhrám. Obě strany usilovaly
o získání této oblasti. Větší štěstí
měli Uhři, kteří se koncem 11. století
zmocnili území mezi Bánovem a Slavičínem.
Je možné, že tehdy hradisko
Bánov u Brodu nabylo funkci předsunutého
uherského hradu, včetně
Slavičína. Mimořádnou strategickou
úlohu měl v té době Brod, Uherským
byl poprvé nazván v roce 1278.
Vzájemné vpády a loupežení
pohraničního území nepřinášely
prospěch žádné straně, zřejmě se to
dotýkalo i Prakšic. Panovníci obou
stran měli zájem o urovnání sporů
a zajištění bezpečnosti této oblasti.
Na Luckém poli v blízkosti Brodu se
setkal český kníže s uherským králem
třikrát. Stalo se tak roku 1099, 1116
a 1126. Zvláště významné a tragické
bylo setkání v roce 1116. Tehdy
oba panovníci - dvanáctiletý Štěpán,
král uherský a český kníže Vladislav
přitáhli v čele velkých armád. Uhři
se utábořili jižně od Brodu po levé
straně Olšavy, české vojsko severně
od Brodu – Olšavy, tedy ve směru od
Prakšic. Místo přátelského setkání
a jednání o míru v této oblasti došlo
k nečekané šarvátce a k velké bitvě
na Luckém poli. Uherské vojsko bylo
poraženo a dalo se na útěk. Nepřátelství
mezi Čechy a Uhry dále trvalo.
Uherští páni a zemani činili na Moravu
násilné vpády, aby pomstili svou
porážku, kam přitáhli, vesnice pálili
a lid zajímali. Nájezdy do našeho kraje
byly kruté a škody velké, Prakšice
nebyly zřejmě výjimkou. Pak nastal
v našem kraji více než jedno století
klid. Stručný popis událostí do poloviny
12. století ukazuje jak neklidné
bylo období v našem kraji před první
písemnou zprávou o existenci Prakšic.