Prakšické stromy- 2.část
1. 2. 2010
Prakšické stromy- 2.část
1) Planuše
Planých hrušek (Pyrus Pyraster) někdy zvaných pláňata, či polničky, je v okolí Prakšic mnoho. Rostou nejčastěji v lesích a na polích. Listy mají vejčité, jemně pilkovité, na dlouhých řapících a květy pak bílé. Malé, natrpklé hrušky rodí téměř každý rok , jen výjímečně se stane, že by nezarodily vůbec. Přímo ze stromů vám však tyto plody chutnat nebudou. Kousnete-li do plané hrušky, zahodíte ji. Pokud ale toto ovoce uložíte na několik dnů do komory až zhniličkovatí, bude vám chutnat. Naši předkové již dávno přišli na to, že plané hrušky mají léčivější vlastnosti než hrušky ušlechtilé. Pro jejich stahující vlastnosti se užívají proti průjmům i pálenka z nich je výborná.
Důkaz, jak byly ceněné, lze vidět na příkladech výkupních cen z r. 1921- které za 1 q byly: u sušených švestek 900,- Kč, hrušky 300,- Kč, plané hrušky 400,- Kč, jablka 260,- Kč. Mnozí prakšičtí rolníci utržili v té době za sušené ovoce až 6 000,- Kč za rok.
Prakšickým planuším samozřejmě dominuje již zmiňovaná planá hruška za kostelem. Ale jsou zde i další. Mezi největší a přibližně stejně staré, patří planá hruška na uherskobrodské silnici u skládky fy Rumpold.( viz obr.3). Má výšku přibližně 12 m, ve výšce 130 cm od země je obvod stromu 293 cm. Její koruna je však „zmrzačena“ zásahy pracovníků údržby silnic a možná i drsnějším klimatem místa, kde stojí. Ještě větší planuše se nachází kousek za Vrchovou, již na lhotském katastru ( viz obr. 4) Má výšku přibližně 12 m, ve výšce 130 cm od země je obvod stromu uctihodných 380 cm.
Závěrem povídání o planých hruškách je nutné vzpomenout i hrušky ušlechtilé. Těch bylo a stále je na prakšicku hodně. Mohou se dožít také velkého stáří, ale ne tak vysokého jako planuše. Ještě v sedmdesátých letech minulého století bylo v zahradách Dědiny a Malé strany hodně obrovitých hrušek. Mnoho z nich padlo za obět vichřici Olga, která se přehnala přes Prakšice 11.7.1968. Nejčastější odrůdy hrušek byly močidelky, škaredky, kyselky, včelařky, krpule, máslovky, ovesnice, voňavky, medůvky, václavky, grogovky a baby. Hrušky ušlechtilé se používaly jak k výrobě moštu,burčáku a pálenky, tak také na sušení. Sušené hrušky pak sloužily dle paní Marie Vlkové -„křížové“(1921) například jako pochoutka pro děti, k výrobě výtečných vdolků a nebo k uhašení žízně pří žních- nechaly se vyluhovat ve vodě, kameninová nádoba s nimi se dala do jateliny, kde bylo chladno a o přestávce při práci pak voda zahnala žízeň ( chutnala prý znamenitě ) a hrušky zahnaly hlad...
2) Oskoruše
Planuši se svým vzhledem i kůrou podobá oskoruše. Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) jinak zvaný oskoruše domácí je mohutný a krajinářsky velmi dekorativní strom z čeledi Rosaceae. Oskoruše rostou zvláště ve střední a jihovýchodní Evropě a výskyt na moravském Slovácku je okrajem rozšíření. Nikde nevytváří souvislé porosty , roste spíše roztroušeně ve světlých lesích, ovšem většina mohutných stromů roste pro svůj užitek ve vinohradech, zahradách a na mezích. Dožívají se až několika set let. Na Slovácku má tento strom od pradávna široké využití. Oskoruše dává ročně až 1 tunu léčivých, na vitamín C a minerální látky bohatých plodů. Po uležení jsou vhodné k přímé konzumaci, ale používají se také na výrobu marmelád moštů, zavařenin a zejména k výrobě velmi vzácné a vysoce ceněné pálenky. Její vzácnost spočívá v pracnosti přípravy kvasu (nasbírané plody se musí nejdříve nechat zhniličkovatět a teprve pak se mohou dát do bečky) a v lahodnosti pak vyrobeného destilátu. Z oskoruše lze také využít i její pevné a krásně barevné dřevo, které patří mezi nejtvrdší v Evropě. Právem se proto oskoruši říká strom Slovácka. Podle odborných odhadů je na území Slovácka a celé Moravy přibližně už jen 1000 vzrostlých oskoruší. Ovšem většina stromů, zvláště ve volné krajině, je již vysokého stáří a plodných mladých stromů je opravdu málo. Díky zapáleným nadšencům vzniklo ve Tvarožné Lhotě u Strážnice muzeum oskoruší a naučná oskorušová stezka. Pod heslem "Romantici sází růže, správní chlapi oskoruše" rozšiřují tito nadšenci dál oskorušovou tradici svých předků.
Prakšice patří mezi oskorušové velmoce. V jejich okolí je oskoruší hodně. Nejvíce je jich ve Vinohradech, kde je asi 12 stromů. Největší z nich je v sadu Jiřího Mahdala-obvod stromu má 273 cm ( obr. č.5), o něco menší je v sadu Antonína Mičkéra (239cm), dále Františka Zábojníka (201 cm), Otakara Maleňáka (191cm), Jana.Červeného (171cm), p. Maráška (200cm) a paní Matouškové (141cm). Další dvě oskoruše jsou ve Vrhových v sadu a vinohradu Petra Buráně ( 171cm a 140cm), nejméně dva stromy jsou ve Starých- jeden v sadu Karla Vlka (178cm) a druhý v sadu p. Jahody (158cm); jedna je v Trnovském žlebu (110 cm) a jedna nad Grefty u lesa nad sadem Radka Hložka (131cm). Rovněž starosta obce Vladimír Vlk, v souladu s oskorušovým heslem, vysadil v roce 2007 ve středu obce 4 mladé oskoruše, ze kterých již dvě bohužel zničil neznámý vandal... Naštěstí i další sadaři vysadili nové mladé oskoruše v okolí Prakšic a tak jim držme palce. Rostou dlouho...
3) Duby
Dub letní (Quercus robur), česky též křemelák, je populární strom pro svou mohutnost a stáří, kterého může často dosáhnout, a vlastnosti, se kterými je spojován. Často ho lze nalézt v alejích a mezi památnými stromy. Dub byl odjakživa symbolem síly, dlouhověkosti a odolnosti. Jako takový získal výsadní postavení zejména v germánské mytologii, kde byl zasvěcen bohu blesku Thórovi. Je považován za německý národní strom a symbol německého národa. Vyšší třídy některých německých vyznamenání se od svých nižších variant odlišují přidáním dubových ratolestí. Také pro polabské Slovany byl dubový háj posvátný a dub byl zasvěcen hromovládci Perunovi. Dubové listy jsou též znakem lesníků.
Nejznámější dub v okolí Prakšic je tzv. „Žižkův dub“ (obr. č.6).Nachází se již na častkovském katastruasi1km od rozcestníku Hrabiny -309m po zelené značce. Se svým obvodem 470 cm jeto jednoznačně největší strom v okolí Prakšic. Je již hodně proschlý, poškozený požárem,ale stále žije...
Další velký dub se nachází poblíž maršovské cesty v Jeleňoch ( obr.č. 7). Stojí na hranicích katastru prakšického, brodského a těšovského, poblíž rozcestníku Loučka -377m. Současně je to nejvýše položený bod prakšického katastru ( nejnišší je u Ruprechtového mlýna).
Když byl tento dub v plné síle, měl obvod cca 400 cm. Již před desítkami let ho vandal nebo blesk zapálil a ze stromu zůstalo dnes jen ztrouchnivělé a ohořelé mrtvé torzo, s vykotlanou dutinou. Přesto působí majestátně...
4) Lípy
Nejrozšířenější druh lípy u nás je lípa srdčitá-malolistá (Tilia cordata).
Lípa je národní strom ČR - listy lípy najdeme i na prezidentské standartě. Dřevo lípy je velmi měkké, slouží k výrobě nábytku, používá se v řezbářství a květy se užívají k výrobě léčivého čaje.
Na základě dávných tradic se právě lípy vysazují při významných událostech - "na paměť". Stávají se pak pamětní ( Pozor - nepleťte si s památným stromem České republiky dle zák. č.114/1992Sb.) Vysazovali se poblíž křížů a soch či při vyjímečných výročích.Také v Prakšicích byly v roce 1918 před tehdejší starou školou (dnešní OÚ)- na Dědině -vysazeny dvě památné lípy. Vysadili je vysloužilci z první světové války na počest svého šťastného návratu. Pod každý strom byla tehdy zakopána jedna zlatá mince. Slavnostní proslov měli řídící Jan Rychetník (1889) z Pašovic a řídící Cyril Pazdera z Prakšic. První jmenovaný byl legionář z Ruska a druhý jmenovaný otec legionáře stejného jména. Když byly stromy v roce 1955 pokáceny, žádné mince se pod nimi údajně nenašly...
Další památné lípy byly vysázeny na počest postavení starého kostela-posvěceného Panně Marii v Prakšicích v roce 1859. Tyto lípy si většina z nás ještě pamatuje. Rostly i před kostelem novým a byly pokáceny cca v roce 1995, tedy již téměř140 leté, s obvodem kmene kolem 320 cm. Na fotografiích těchto lip z různé doby je krásně vidět, jakou velkou rychlostí tyto lípy rostly. V roce 1858 byly vysázeny, v roce 1895 měly obvod cca 70 cm, v roce 1940 již cca 140 cm a v roce 1995, před pokácením, již cca 320 cm.
Jedna z nejznámějších lip rostla v Jeleňoch, u maršovské silnice, poblíž již výše popsaného hraničního dubu. Staré písemné materiály ji nazývaly Bohatou lípou-památnou, pověstmi opředenou. Dnes již neexistuje asi 30 let. Byla rovněž hraniční a stála na hranici katastru těšovského, újezdského a prakšického. Často se o ní zmiňují staré kroniky-právě u ní byly „vysázeny kopy Martinovi Němečkovi v roce 1749 při kontrole hranic prakšického katastru. V roce 1878 byl vyňat les nazývaný Les u Bohaté lípy z majetku obce a přidělen starousedlíkům –t.j. singularistům ( 40 čtvrtláníkům a 3 podsedníkům). Bohatou byla nazývána možná proto, že byla z devíti lipek spletená a ty pak rostly společně stovky let. Při jejich kořenech byla velká díra, o které se říkalo: „...žádná díža není tak veliká, aby do té ďůry nevlézla.“ Bohatá byla možná také proto, že hodně starých pověstí, které se k ní vážou, mluví o velkém pokladu- ukrytém možná v té díře...
V současné době je v Prakšicích a v jejich okolí lip hodně. Žádné však nejsou tak velkého vzrůstu a nebo podobného významu.
Co říci závěrem?
Stromy jsou rostliny člověku nejbližší. Díky jim může na světě žít i on. Umožňují mu dýchat, dávají mu své dřevo i plody. Kromě užitku, který může člověk přepočítat na peníze - což bývá pro některé jediný směrodatný ukazatel - dávají stromy lidem ještě mnohem víc. Tvoří charakter krajiny, těší a uklidňují, nutí k zamyšlení i k tvůrčí činnosti. Jsou nenahraditelnou součástí prostředí, v němž žijeme. Stromy žijí několikanásobně déle než člověk. Údajně nejstarší žijící strom na světě se nachází na západě Švédska. Je jím smrk, jehož stáří se odhaduje na 8 000 let. Kolik lidských generací by muselo spojit životy, aby pokrylo život tohoto jednoho stromu...
Stromy tedy jsou svědky životů generací lidí, kteří žili před námi - a pokud my stromy nezahubíme - pak budou svědky i našich životů pro generace následující. Některé stromy měly štěstí, že někdo v kronikách zaznamenal události, které se u nich staly. Nebo kdo je zasadil a proč. Když strom roste - třeba "jen" sto,dvě stě, tři sta let, pak se kolem něj stane mnoho událostí. A ačkoliv je nikdo nezapsal, strom se stal jejich mlčenlivým svědkem. Jen nemá možnost nám o tom říci, zavzpomínat. Lidé by tyto souvislosti však hledat měli. Proto je dobře, že se začalo mluvit i o naší plané hrušce za kostelem
Kromě svých příběhů a pověstí mají stromy pro lidi i jiná tajemství a zvláštní sílu. Říká se, že stromy mohou v sobě shromažďovat energii, sílu a zdraví a že tuto energie pak mohou předat dál tomu, kdo ji umí přijmout...
Stromy byly na Zemi dříve než člověk, budou na Zemi i po něm. Stromy zkrátka člověka provázejí životem od kolébky až po rakev...
Fotky jsou přiloženy v fotogalerii.Odkaz naleznete dole.
Zapsal František Buráň, Pod Vinohrady 120
Náhledy fotografií ze složky Prakšické stromy fotky
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář