Prakšické stromy- 1.část
1. 2. 2010
Prakšické stromy- 1.část
Když se před časem u plané hrušky za prakšickým kostelem objevila tabulka se státním znakem, mnozí z nás se ptali, co to znamená. Tabule potvrzuje, že tento strom byl vyhlášen památným stromem České republiky.
Trochu teorie:Památné stromy jsou mimořádně významné stromy, které se značí tabulí s malým státním znakem ČR. Vyhlašuje je podle zákona č 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny místně příslušný orgán ochrany přírody, což je většinou odbor životního prostředí pověřeného úřadu – nejčastěji pověřeného obecního úřadu nebo městského úřadu statutárních měst. Tento orgán zajišťuje vyhlášení ochranného pásma okolo památných stromů, dohlíží na jejich ošetřování a rozhoduje také o případném zrušení ochrany. Ochranným pásmem je desetinásobek poloměru kmene ve výšce 130 cm nad zemí, není-li stanoveno jinak. Pokud by mělo při výstavbě nebo při vybraných hospodářských zásazích (hnojení, postřiky, odvodňování, vyžínání klestu) dojít k zásahu do ochranného pásma památného stromu, musí mít investor či hospodář povolení k tomuto zásahu od orgánu ochrany přírody, který památný strom vyhlásil.
Návrh na vyhlášení památných stromů může podat kterýkoliv občan.
Památné stromy mohou být vyhlášeny z následujících důvodů (nebo jejich kombinací):
- stromy mimořádného vzrůstu
- stromy mimořádného stáří
- stromy, mající zvláštní habitus (celkový vzhled)
- stromy, které jsou krajinnými dominantami nebo jinak výrazně přispívají ke krajinnému rázu
- stromy, upomínající na určitou historickou událost nebo pověst
- stromy, doprovázející nějakou kulturní památku (kaple, kostel, boží muka, studánku)
Naše planá hruška za kostelem byla vyhlášena památným stromem už 13.2. 2004 na základě návrhu Ing. Barčíka - vedoucího Odboru ochrany přírody při Městském úřadě v Uherském Brodě. Důvodů pro toto vyhlášení bylo několik – zejména stáří stromu, jeho majestátný vzhled a především pak překrásná symetrická koruna. Malebnost stromu vynikne hlavně na jaře, kdy je hruška v plném květu. Ihned po vyhlášení byla hruška řádně označena cedulí se státním znakem, bohužel však krátce nato ceduli někdo odcizil. Novou ceduli získala hruška až po dlouhých čtyřech letech (viz obr. č.1). Hruška roste cca 30m za kostelem, její výška je přibližně 13 m s obvodem stromu cca 350 cm.
Podle výše uvedeného zákona je ochranné pásmo kolem tohoto stromu cca 6 m. O tom, že naše planá hruška skutečně patří mezi památné stromy ČR, se můžete přesvědčit na serveru-http://drusop.nature.cz. Registr památných stromů vede Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. V současnosti je v České republice registrováno téměř 23 000 památných stromů.
Planuše za kostelem stojí na začátku ovocného sadu zvaného Manůj žleb. Žleb založil začátkem 19 stol. tehdejší prakšický učitel Josef Dubský, který do obce přišel v r.1821. Na nejstarší fotografii prakšického kostela z roku 1895 ( viz obr.č.2 ) je planuše vedle kostela už pěkně vidět a její obvod odhaduji na cca 190 cm. Při dnešním obvodu 350 cm lze předpokládat, že byla vysazena už někdy v roce 1750. Jistě tam tedy stála v době prvního prakšického kostela - staré dřevěné kapličky zasvěcené sv. Václavu, ve se sloužily mše svaté při pohřbech už od roku 1740.
Dle starých záznamů bylo takových vzrostlých planuší kolem Prakšic mnoho. V Manovém žlebě jich bylo údajně až 10, na Drahách 7 a ve Březí 15. Z tohoto velkého počtu zůstaly jen dvě - naše planuše u kostela a jedna planuše na konci Drahů (221 cm). Ostatní planuše buď uschly stářím, nebo byly vykáceny při zemědělských pracích, ale hlavně později se začaly vysazovat již hrušky ušlechtilé.
To, že planuše u kostela stojí dodnes, je určitě dílem jejího „pevného kořínku“ ( snad získaného z kvalitní a vydatné spodní vody - stejně dobré jako vyvěrá ze starodávné studánky pod kostelem...) a také dílem toho, že stojí na hranici pozemků. Při studiu historických materiálů si kronikář obce Ing. Gajdůšek totiž všiml, že na mapě katastru Prakšic z roku 1827, uložené v zemském archivu v Brně, je na místě planuše zakreslen hraniční mezník. Byla jím vyznačována hranice pozemků mezi jednotlivými panstvími, dnes katastry obcí a také hranice uvnitř katastrů mezi pozemky panskými a obecními, což je právě případ místa na kterém stojí naše planuše.
Za hraniční mezníky sloužily opracované kameny s nápisem ( na obr.č.8 je pro ilustraci velmi starý hraničník z písmeny MB a letopočtem 1701, který dodnes vyznačuje hranici mezi obcemi Maršov a Biskupice poblíž kóty Březí 376 m ), ale také často pouhé lesní nebo ovocné stromy, na které byly vyznačeny křížky, hromádky kamení nebo hlíny, velký kámen a pod. Při převzetí panství novým pánem byly hranice pozemků upřesňovány za účasti zástupců všech tří stran – obce, lenní vrchnosti a lenního pána olomouckého biskupa. Právě kolem roku 1745 se vedlo mnoho sporů o pozemky mezi vrchností a poddanskou obcí ( prakšičané se o pozemky vůbec často hádali s vrchností i mezi sebou-viz staré zápisy...). Ukončení sporů bylo rozdělení lenního statku Prakšice mezi 40 čvrtláníků. Stalo se tak 1. února 1745, kdy byla podepsána smlouva mezi lenní vrchností urozeným rytířem Janem Ignácem z Winklersbergu a Waltelina , zástupcem olomouckého biskupa Jakoba Arnošta, hraběte z Lichtenšteinu a zástupci obce. Deputovaní za obec byli Václav Varaďa, Jiří Blaha, Mikula Varaďa, Jan Lamprecht, Tomáš Mikl, Antonín Kostka a Pavel Petrách. Ti však uvedenou smlouvu podepsali pouze křížky- nikdo z nich neuměl psát...
Čtyři roky potom, v roce 1749, kdy již bylo léno - Prakšice v rukou Václava Antonína z Kaunic, byla zhotovena fasse - soupis, která toto rozdělení podrobně sepsala. (Je zajímavá také tím, že je na ní poprvé otisknuta nejstarší známá prakšická obecní pečeť- s nápisem PRAKSSYCKA PECZET 1687) Aby bylo možné přesně stanovit hranice pozemků ( v té době ještě neexistovaly katastrální mapy ) bylo nutné hranice pěšky obejít a označit – třeba těmi křížky na stromech. To trvalo i několik dnů. Často bývali voláni ke svědectví staří pamětníci, kteří pod přísahou ukazovali kudy jde hranice. Přísaha selská však byla hodně ponižující. Přísahal-li šlechtic nebo měšťan, přísahal stoje nebo klečmo. Pro přísahu poddaného sedláka byl vykopán hrob, do něho musel sestoupit a tam kleče s rukou k nebi opakoval jemu předříkávanou přísežnou formuli. Přísahat mohl jen s prázdným žaludkem. Pokud půst porušil, dostal výprask holí. Při obcházení a označování hranic pozemků bývali přítomni i mladí chlapci. Ti měli poručeno aby se dobře dívali a aby si celý svůj živou pamatovali pomyslnou hraniční čáru. Aby se jim to lépe vštípilo do paměti, dostali na tom místě několik peprných ran lískovkou. Říkalo se, že byly postiženému chlapci „vysázeny kopy“. Takto byl v uvedeném roce 1749 vysázeny kopy třináctiletému chlapci rezavých vlasů - Martinu Němečkovi z Prakšic.
Naše planuše za kostelem byla vysazena v místě hranic pozemků a stala se hraničním mezníkem. Ten byl nedotknutelný a chráněn. Kdyby někdo porazil označený strom, byl by co nejpřísněji potrestán. Hranice byly každé tři roky obcházeny a značky obnovovány. Při obchůzce hranic v dubnu roku 1774 „byly vysázeny kopy“ patnáctiletému Františkovi Šůstkovi z Prakšic. Protože naše planuše v té době již rostla na hranici cca 25 let, možná chudák František dostal lískovkou právě u ní...
(Uvedené informace jsou popsány v knize Slovácká dědina-Prakšice od Jana Zemana z roku 1951)
Začátkem roku 2008 byla planuše za kostelem navržena paní místostarostkou Bandriovou do soutěže Strom roku 2008. V této soutěži se dostala až mezi 12 finalistů a přestože nevyhrála
( zvítězila 680 let stará lípa v jihočeském Římově ), vyvolala zvýšení zájmu spoluobčanů o přírodu a stromy jako takové. Protože si však hodně lidí plete planuše s oskorušemi a ty zase s morušemi, v příští části budeme v povídání o prakšických stromech pokračovat.
Zapsal František Buráň, Pod Vinohrady 120
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář